holubník...

Chov holubů - holubník a vše kolem

Pro chov každého zvířete je zapotřebí speciální domov a u holubů je to holubník. Od nepaměti sloužilo k chovu holubů někollik typů holubníků, od holubníků podstřešních, přes holubníky na kůlu, až po holubníky tzv. komorové ať již půdní, či zahradní.

holubník na kůlu ...Bukovanský Mlýn

holubník na kůlu..Zwonitz chovatelský areál

Podstřešní holubníky, či spíše uzavřené budníky, byly především budníky mezi trámy těsně pod střechou, která měla většínou převis a tak bylo zabráněno vniknutí škodné, především kuny. U těchto holubníků byl preferován tzv.volný chov, kdy holubi vylétali s rozbřeskem a vraceli se s večerem, krmení si většinou sháněli v polích a zahradách, v lepším případě hospodář pohodil trocha pšenice po dvoře. Výhodou byla vzdušnost, naprosté sucho, bez průvanu a výborné mikroklima. Čištění se provedlo po holoubatech a ta se většinou hned používala ke kuchyňskému zpracování.

Dalším v dobách minulých hojně používaným byl holubník na kůlu. Šlo o stavbu většinou dřevěnou složenou z několika krbců a postavenou na kůlu, či zděné podezdívce, výšky dvou až tří metrů se zamezením vniknutí škodné .Většinou šel tento typ holubníku jednoduchým způsobem zespodu zavřít na uzavření párů, či na noc třeba jako ochrana před sovou či jinou škodnou.Čištění, či údržba probíhala pomocí žebříku s odstaněním přední části jednoho z krbců. Holubníky byly velikosti od tří párů až třeba po dvacet, ale zde šlo většinou již o stavdu se zděnou základnou, kde se vše provádělo uvnitř stavby. Tyto holubníky byly kolikrát i velice krásnou stavbou co se týče estetiky, mnoho vyřezávaných prvků, barviček, ruzné úpravy střech. Co se chovu týče byly to stavby suché a vzdušné a holubi v nich rádi a ochotně hnízdili.

V dnešní době je již vetšinou využíván tzv. komorový holubník, můžeme ho vidět na hodně způsobů, zděný, dřevěný, otevřený, utěsněný atd. Každý holubník by měl být suchý, světlý, dobře větraný. Ideální je pokud vzduch dobře proudí od spodu a odchází stropem, nejlépe odvětraným hřebenem čí komínem. Proudění vzduchu dobře vyzkoušíme třeba kouřem, který musí stoupat vzhůru. Dále pokud vejdu do holubníku musím cítit čerstvý vzduch, bez příměsi, zápachu či snad hnilobného vlhkého vzduchu. Ideální je holubník dřevěný s prosvětlenou přední stěnou buď plnou či pletivovou, strop z jedné třetiny plný, ostatní část z pletiva a opatřena uzavíratelnými větráky, kterými mohu řídit regulaci vzduchu, tuto část považuji opravdu za jednu z nejdůležitějších věcí a opatření při stavbě holubníku. Podlaha nejlépe opět dřevěná, která nejlépe absorbuje vlhko, anichž by ho předávala do vzduchu, ideálně z hoblovaných prken, které se i snadno čistí, na tuto podlahu mohu použít třeba bělobu na vysoušení pro každodenní čištění, písek který používám ve svém chovu, kde čistím systémem, že každý týden přemetu jemnýmy hrabičkami, kde mi zustává krásný čistý trus, dále je možno použít hobliny či slámu a asi nejlepší z podlah je použití roštu po celé ploše ,kdy čistím třeba jednou za dva měsíce, popřípadě nejlepší možná varianta rošty s výsuvnýmy šuplíky, kde i ze spodu může proudit vzduch. Jinak v každém holubníku je velký problém prach, za prvé je velice nebezpečný pro vás jako chovatele, tak i pro holuby kterým může zapříčinit nemalé problémy a další problém prachu je, že se v něm poměrně dlouhou dobu drží některé viry a jiné patogeny a my se potom divíme, že se některé nemoci opakují pořád do kola např. mykoplazmoza.

moderní komorový holubník ,vzdušný,suchý a osluněný

Pro samotný chov je vždy dobré mít nejméně dvě oddělení a to pro chovné holuby a pro holoubata, popřípadě jedno malé, které se použije jako školka. Co je školka? Školka je prostor kam dávám holoubata po odstavu, kde mají kvalitní co nejpestřejší krmivo drobnější směsi zrnin, klid, kde je nikdo neruší u krmení či pití ,může navazovat na chovné oddělení, kde je přes mříže mohou ještě rodiče krmit,většina holoubat se tam naučí bez problému přijímat krmivo i vodu. Toto oddělení slouží kolem tří týdnu pak již holoubata putují do holouběcího oddělení a v tomto období provádíme i první vakcinaci proti pseudomoru holubů. Ještě důležitá věc a to umístění napáječky v tomto oddělení, vždy musí být na zemi a s co největší plochou pro hlavy holoubat, aby tuto vodu bezproblému našli, dobré je při odstavu holouběti namočit hlavu do napaječky aby vědělo kde voda je.

systém ventilace.lze regulovat odvod vzduchu

budníky s roštem a výsuvným šuplíkem

Součástí každého holouběcího oddělení jsou sedačky a to podle plemena bud boxové či sedačky jednotlivé na stěně popřípadě nějaké bidla, která ovšem moc vhodná nejsou. Sám upředňostňuji boxové sedačky, kde mám nejlepší přehled o složení trusu, je možné zde umístit i malý roštík, aby se zamezilo styku trusu s holoubětem. Samozřejmostí je napáječka která by měla být min 30 cm nad podlahou, především proto aby se do ni neprášilo a nejlepe mít tyto napáječky dvě jednu vždy vylít a dát třeba na plot vyschnout a použít zase druhý den, je to nejlepší způsob jak zabránit různým infekcím, které se přenáší přes vodu respektivě napáječky. Dále by v tomto oddělení nemělo chybět krmítko a to tak veliké, aby se u něho v pohodě holoubata nažrala a netlačila se a tím si zbytečně nezpůsobovala stresové situace. Zde zase platí velikost krmítka, vždy dle plemena, či jíné potřeby. Dále by neměl chybět gritník na podávaní gritu a třeba miska nejlépe nezezová na podávaní třeba zeleniny, mrkve či jiných bylinek, někdo používá ještě jeden gritník do kterého podava granule, které si holoubata berou jak potřebují. Základem tohoto oddělení je sucho a výborná až vynikající vyměna vzduchu, to u holoubat považuji za úplně nejdůležitější spolu se suchým prostředím a ještě jednou velice důležitou věcí a tou je slunce a jeho blahodárné paprsky, které působí jako jeden z nejlepších přírodních doktorů.

Chovné oddělení se sestává z budníku čí jiných druhů hnízd jako samostatná hnízda, bedýnkový systém. Budník je malý prostor pro jeden pár holubů, kde holuby zapářím a oni v něm vyvádí mlaďata, může být rozdělen třeba na dvě části, tak aby holoubata nenarušovala druhou líhen.V budníku či krbci je hnízdní miska s výstelkovým materiálem(pozor na kluzká dna misek), kdy muže docházet k deformaci nožek holoubat. Každý budník by měl jít uzavřít a mít odnímatelnou přední či zadní stěnu pro jeho snadné čištění, sám používám dřevěná hnízda se slámou, v celém budníku vlnkovaný papír a pod hnízdy rošt. Nedílnou součástí chovného oddělení jsou sedačky a to zase buď policové či jednotlivé, pověsené na stěně a to zase vzhledem k chovanému plemenu holubů, ideální je pod nimi trusný stůl pro zamezení padaní trusu až na zem. Další součásti komorového holubníku je napáječka, krmítko a gritník. Napáječka zase nejlépe alespoň třicet centimerů nad podlahou , třeba na roštu a zase nejlépe ve dvou provedeních, tak jak píši výše. Krmítko dostatecně velké ,buď jedno nebo oboustrané, nejlépe z vrchu zabezpečené proti sedání a znečištování trusem, může být i třeba o pět centimetru výše nad podlahou ,toto ocení především chovatele rousných holubů,i zde u krmítek platí, že velikost a to výšku i šířku uzpůsobíme velikosti chovaného plemena. Poslední podstatnou věcí v chovném holubníku je gritník do kterého předkládáme různé grity a to v závislosti na chovném období a miska na zeleninu či jiné pochoutky, pokud krmíme granule je dobré tyto mít také ve zvláštním krmítku či gritníku, i zde platí nejlépe výše položené a to především kvůli zamezení přístupu prachu.

Jinak pro holubník platí, že zima nevadí tak, jako letní plné slunce a přehřívání holubníku, které holubům a ne jenom jim vadí poměrně hodně. V kostce jsem se snažil nastínit či přiblížit, jak a v čem chovat holuby a tím jim i vám zpříjemnit chov, protože pohled na zdravé holuby plné života je jednou z velice pohodových a relaxačních záležitostí.

Roman Kučera....

holubník si stavíme především pro sebe ,aby se nám tu dobře dýchalo,pracovalo,protože holubům je prakticky úplně jedno kde žijí